Y. 2013

17. března 2013 v 23:08 | J |  Prázdnota
Ahoj, nějak nevím, jak začít.. jsou to 3 měsíce od poslední aktivity. Vzdala jsem to.. jsem slabá.. Od nového roku se nechutně přežírám a taky se to na mě nehezky podepsalo.. A uvědomila jsem si jednu věc. Asi až moc mi záleží na tom, co si o mě ostatní myslí.. když jsem hubla, nebylo to zrcadlo, které mi vykouzlilo úsměv na tváři. Byli to "oni". Lidé v mém okolí, přátelé.. všimli si a pochválili, že mi to sluší..

Musím se vám k něčemu přiznat.. myslím, že pro ten menší okruh známých, co tenhle blog znají, to žádné překvapení nebude.. a přitom to byl vlastně kámen úrazu. Ze začátku jsem hubla poctivě - skoro nic jsem nejedla, snažila se rozptýlit, kdy jen to šlo.. jenže to mi nestačilo - má vůle byla slabá a když už jsem zhřešila, mělo to hrozné následky v podobě výčitek a depresí.. A pak jsem zkusila perník.. Tehdy jsem si říkala, že vlastně nemám co ztratit, v mém okolí to zkusil kde kdo.

A navíc vidina ztracené váhy.. zkrátka jsem do toho tehdy šla. A pak znova a znova. Líbil se mi ten pocit síly, schopnosti, že dokážu cokoliv na světě, najednou jsem sama vyhledávala společnost, kontakt s lidma. Doma mě to nebavilo. I když dojezdy byly občas pěkně krutý, váha skutečně klesala, na jídlo jsem ani nepomyslela, spíš mi bylo špatně ze všech ostatních, co se v kuse futrovali. Ani už nevím, kdy přesně jsem si řekla "dost". Asi po jednom z nejhorších dojezdů, kdy jsem seděla zpocená na posteli, třásla se a zvracela - pěnu. Nebylo co. Hroznej večer, kterej si budu ještě dlouho pamatovat. Párkrát jsem to zkusila i potom, ale nikdy už jsem si nekoupila "do zásoby".

Ve chvíli, kdy se tělo začalo zotavovat, začla logicky i stoupat váha. Zprvu mi to nevadilo a moc jsem to neřešila.. tak mám prázdný střeva, něco váží i to smědený jídlo.. pořád jsem si hledala výmluvy. Najednou jsem nedopla kalhoty na praxi. No co - vytáhla jsem o číslo větší. Ale po čase mi začlo docházet, že opravdu tloustnu. A opravdu rychle.. tak moc se za sebe stydím.. momentálně vážím.. hrozně moc. Váha se sice někdy v únoru zastavila. Ale na jakém čísle.. v posledních dnech ani nemám odvahu na ní vlézt - stačí, když vidim, jak je mi všechno malý.. oblíbené kousky leží na dně skříně a čekají na.. nevim na co. Jaro je tu, takže dost bylo řečí - začnu na sobě makat. Znova. A tentokrát bez "berliček". Dokážu to jako spousta dalších. Jen ještě musím zvolit motivaci - už dávno vim, že pokud to budu dělat jen pro sebe, nezvládnu to.. protože můj zatemnělý mozek je - zvláštní.

Takže zítřkem počínaje. Povolena je voda, kafe, voda, čaj - možná nějaký ten kus ovoce - ať má tělo šok a doplní vitamíny.

Here we go.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fleuretka fleuretka | Web | 17. března 2013 v 23:54 | Reagovat

Ahojky=) Děkuji za komentář, jsem ráda, že jsi se do toho opřela a taky, že jsi sem zvládla napsat takové doznání. Myslím, že už máš zkušenosti a nasbírala jsi i dost sil, abys to zvládla. Určitě=) Budu držet palce. Jen tě MOC důrazně varuji před perníkem. Moje známá se mi přiznala, že o zkusila. Po pár měsících to bylo, že si ho prý občas ještě dala. Pak mi dala lídat pejsky, že má problémy s lídáním, když je v práci. Ozvala se mi po delší době a vypadla úplně mimo, brečela a přiznala, že se pokusila se o sebevraždu (ani o tom nevěděla na dojezdu). Přesto pořád tvrdila, že to sama zvládne, že to byla podivná náhoda-není závislá a fakt si to dala jen několikrát. Pejsky jsem milovala a hlídala je skoro půl roku, co se "kamarádka" léčila. Jak už byla v pohodě, miláčky si odvezla. Bez poděkování. Myslela jsem, že se třeba stydí... O probrečený týden později jsem se od společné známé dozvěděla, že vyléčená není. Ona ty psi prodala, aby měla na fet! Netuším, jak to s ní dopadlo. Naposled ji prý vyhodili z polední práce (myslím, že už nejsem tak naivní, abyc jí nadále věřila, že v bordelu na ten perník vydělávala za barem a neviným tancováním.)
Tím jsem nechtěla říct, že bys na tom byla podobně...jen ti napsat, že to může jít neuvěřitelně rychle. Pokud aspoň v něčem nelhala, tak ten špatnej stav měla taky...a přesto, že pak několikrát přestala -zase si dala-a čím dál víc a pokaždé dopadla hůř (třeba si vydržela 8 hodin nípat akné až byla jeden strup...). Takže radši hubnout pomalu a těžce, s pomocí vůle a s tím, že člověk může selhat=)
Každopádně to vypadá, že ses hodně posunula a budu se těšit na další články=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama