Březen 2013

První jarní den

20. března 2013 v 23:55 | J |  Diary
Ahoj, ahoj. :-)

Konečně se venku začíná dělat hezky (hurá). Nemůžu se dočkat, až vytáhnu kolo a brusle a pojedu si pořádně zařádit. :-) Od pondělka se mi celkem daří. Jídelníčky se mi psát nechce, spíš budu postupně psát pokroky jak ohledně váhy, tak podle oblečení (někam se mi ztratil metr). Ale tentokrát na to chci jít pomalu - opravdu pomalu. Nečekám zázraky po týdnu. A ani to po tom týdnu nehodlám pokazit. Mám staženou 3. řadu Heroes, tak mizim koukat. A Vám přeju hodně úspěchů a pevný nervy. :-)


Midnight thoughts

18. března 2013 v 1:42 | J |  Prázdnota
Nějak nemůžu spát. Můj rozežranej žaludek se už od 9ti dožaduje něčeho k snědku. Marně. Tentokrát se nenechám zviklat, tentokrát ne. Ještě, že mam dostatek cigaret..

Hodim sem nějakej ten klip, dlouho tu nic nebylo až na moje rozpolcený výlevy. Kdo viděl/má rád Heroes, nechť se pokochá. Sylar aka Zachary Quinto je ten nejlepší záporák ever. A přitom je to takovej ňuňan. ^^


Y. 2013

17. března 2013 v 23:08 | J |  Prázdnota
Ahoj, nějak nevím, jak začít.. jsou to 3 měsíce od poslední aktivity. Vzdala jsem to.. jsem slabá.. Od nového roku se nechutně přežírám a taky se to na mě nehezky podepsalo.. A uvědomila jsem si jednu věc. Asi až moc mi záleží na tom, co si o mě ostatní myslí.. když jsem hubla, nebylo to zrcadlo, které mi vykouzlilo úsměv na tváři. Byli to "oni". Lidé v mém okolí, přátelé.. všimli si a pochválili, že mi to sluší..

Musím se vám k něčemu přiznat.. myslím, že pro ten menší okruh známých, co tenhle blog znají, to žádné překvapení nebude.. a přitom to byl vlastně kámen úrazu. Ze začátku jsem hubla poctivě - skoro nic jsem nejedla, snažila se rozptýlit, kdy jen to šlo.. jenže to mi nestačilo - má vůle byla slabá a když už jsem zhřešila, mělo to hrozné následky v podobě výčitek a depresí.. A pak jsem zkusila perník.. Tehdy jsem si říkala, že vlastně nemám co ztratit, v mém okolí to zkusil kde kdo.

A navíc vidina ztracené váhy.. zkrátka jsem do toho tehdy šla. A pak znova a znova. Líbil se mi ten pocit síly, schopnosti, že dokážu cokoliv na světě, najednou jsem sama vyhledávala společnost, kontakt s lidma. Doma mě to nebavilo. I když dojezdy byly občas pěkně krutý, váha skutečně klesala, na jídlo jsem ani nepomyslela, spíš mi bylo špatně ze všech ostatních, co se v kuse futrovali. Ani už nevím, kdy přesně jsem si řekla "dost". Asi po jednom z nejhorších dojezdů, kdy jsem seděla zpocená na posteli, třásla se a zvracela - pěnu. Nebylo co. Hroznej večer, kterej si budu ještě dlouho pamatovat. Párkrát jsem to zkusila i potom, ale nikdy už jsem si nekoupila "do zásoby".

Ve chvíli, kdy se tělo začalo zotavovat, začla logicky i stoupat váha. Zprvu mi to nevadilo a moc jsem to neřešila.. tak mám prázdný střeva, něco váží i to smědený jídlo.. pořád jsem si hledala výmluvy. Najednou jsem nedopla kalhoty na praxi. No co - vytáhla jsem o číslo větší. Ale po čase mi začlo docházet, že opravdu tloustnu. A opravdu rychle.. tak moc se za sebe stydím.. momentálně vážím.. hrozně moc. Váha se sice někdy v únoru zastavila. Ale na jakém čísle.. v posledních dnech ani nemám odvahu na ní vlézt - stačí, když vidim, jak je mi všechno malý.. oblíbené kousky leží na dně skříně a čekají na.. nevim na co. Jaro je tu, takže dost bylo řečí - začnu na sobě makat. Znova. A tentokrát bez "berliček". Dokážu to jako spousta dalších. Jen ještě musím zvolit motivaci - už dávno vim, že pokud to budu dělat jen pro sebe, nezvládnu to.. protože můj zatemnělý mozek je - zvláštní.

Takže zítřkem počínaje. Povolena je voda, kafe, voda, čaj - možná nějaký ten kus ovoce - ať má tělo šok a doplní vitamíny.

Here we go.