Květen 2012

Sleep next to your pillow hurts..

22. května 2012 v 3:06 | Joshua |  Prázdnota
A je tu vykecávka číslo dvě.. nemůžu spát, tak jdu sesmolit další velice smysluplný článek. Čas od času navštívím Vaše blogy a pokaždé mě začne hryzat svědomí, že to tady pustne. Vůbec poslední dobou trávím u počítače hrozně moc času.. zítra (teda už dnes O_O) vytáhnu kolo a půjdu se projet. Kamkoliv. Včera jsem taky byla, ale jenom na Benzině, kde na mě z výlohy koukalo Frisco a já neodolala, takže extra spálené kalorie 0.

Celej den bylo uplně divný počasí.. hrozný horko, ale do toho foukal silnej vítr. A v noci nám někdo chodil po zahradě a vyhodil pojistky. Docela psycho. Pes štěkal jak pominutej, máma se ustrašeně krčila na terase a koukala, co se děje. Ale nikoho jsme neviděli.. jenom nějakej stín u garáže. Taky jsem měla celkem nahnáno. Hlavně cestou k zadnímu vchodu, když mě máma poslala zkontrolovat, jestli je zamčíno. Bylo. Díkybohu.

Znáte takový ty situace, kdy jde vlastně o úplnou prkotinu, ale váš mozek si podvědomě vybaví ten nejhorší možnej scénář, že se bojíte dojít si i na záchod a v každym rohu vidíte magora s hákem? (Chystám se zkouknout "I know what you did last summer" - proto zrovna onen vražedný nástroj.) Strach je sám o sobě hrozně zvláštní emoce. Čeho se vlastně člověk bojí. Smrti? Ať už jeho nebo blízkých? Nebo odcizení majetku? Nebo prostě jen strach z neznáma? Myslím, že ta poslední možnost je nejblíž. Ono postavit se čemusi, co se vám plíží po zahradě a vy nemáte nejmenší tušení oč/o koho jde.. brr.

No - píšu, píšu, dostávám chuť na cigaretu. I když budu stát na terase a vědět, že to něco na mě nemůže, ten blbej pocit tam bude. A to jsem měla tmu docela ráda, hehe.

Jestli jste čekali nějaké ponaučení či cokoliv, co byste si z tohohle článku mohly odnýst, budu vás muset zklamat. Pouze dalších z mých výžbleptů - a bohužel asi ne poslední. Tak se mějte hezky, nejezte ošklivý věci a zase někdy - ahoj. :-)



Nějaká aktualizace

19. května 2012 v 18:39 | Joshua |  My photos
Ne - nevracím se. Jen se potřebuju vykecat..

Trochu shrnu, co se v posledních dnech stalo. Naprosto přestávám rozumnět chlapům. Ne, že bych jim někdy rozumněla.. ale teď v tom mám epesní binec. Co vlastně chce? A co chci já? Dál pokračovat v tomhle divnym přátelství, kde se sice nikdy nic tragickýho nestalo, ale.. kamarádi vedle sebe neusínaj a neocicmávaj se přece, ne? .. nechci to zničit - ale ani v tom pokračovat.. ne takhle..

Nemůžu napsat všechno, co bych chtěla - to riziko, že sem vleze nějaká "nesprávná" osoba, je příliš vysoký. Ale tak ve zkratce - úspěšně se "propíjim" životem, modlím se, ať udělám zkoušky a snažím se aspoň trochu vyžehlit minulost, když už ji nemůžu změnit..

Hodim sem aktuální fotku v mých rozkošných kalhotách, které se jaksi.. vytáhly. (hahaha) Ale žádný rozdíl tam není.. to je pořád 56-57.. ani o gram míň. A prázdniny za dveřma..


Tak jinak

6. května 2012 v 21:12 | Joshua |  Prázdnota
Končím s blogem - tentokrát už definitivně. Když si zpětně pročítám starší články, musím se smát. Je to fakt začarovaný kruh. Zhubnu pár kilo, zase jich pár naberu a tak pořád dokola. Momentálně se mi váha pohybuje kolem 57 kg. A to i když docela pravidelně jim. Dala jsem dolu 8 kilo od úplnýho začátku. Což je myslím úspěch. Sice kdybych jedla zdravě a do toho se víc hýbala, mohlo to být víc. Sice za delší dobu, ale mohlo. No nic naplat. Nejíst nic opravdu nikam nevede a jediný řešení je pohyb a zase pohyb. Ve čtvrtek (asi) jsme byli s Péťou na kolech. Ujeli jsme fakt kousíček, protože začlo pršet, ale aspoň jsem se do toho tak nějak dostala. Sednout na kolo a jet někam pryč.. pryč od všeho a od všech..

Nebudu tu psát, jak jsem se na závodech vyznamenala ani to, že už vživotě nepožiju kapku alkoholu. Něco podobnýho jsem tvrdila minulý pondělí a jak to dopadlo, haha. Mrzí mě, že jedna kamarádka dneska odletěla zpátky do zahraničí a nestihly jsme se ani rozloučit.. ono to v tý situaci ani nebylo dost dobře možný.. Mrzí mě, že jsem zklamala Míru s Maxem a ti mě teď mají za největší blbku.. ovšem to mě mají všichni - jenže jen u těch pár lidí mě to doopravdy mrzí.. No co stalo se, život jde dál. Sladký hnusy typu Jelzin apod. nemůžu ani vidět. Vždyť ten chlast páchá akorát zlo.. sem tam si občas dám sklenku vína, ale tím to hasne. A tentokrát mi to vydrží dýl, než pár týdnů. Na ostatní lidi seru. Zas to nebyla taková tragedie, aby si mohli dovolit mi nadávat, natož vyhrožovat - jo, i k tomu došlo. Stát se to může každýmu.

No ale zpátky k blogu. Možná sem občas něco napíšu, když se budu chtít "vykecat". Ale původní úkol a smysl tenhle web ztrácí. Moc se vám holky omlouvám, ale mám prostě teď trochu jiný starosti - ať už jde o školu, rodinu, peníze a tak dále a tak dále - než je počítání kalorií natož zvládání potom těch nálad. Dokonce jsem si díky tomu rozhodila termín měsíčků, což je na jednu stranu fajn - jinak by se mi to křížilo s RfP (:-D), ale nadruhou si docela zahrávám. Takže zkrátka konec. Nedosáhla jsem svého cíle ani z daleka, ale cejtim se líp i s těma 8mi kilama dole. Takže držim palce, ať se aspoň trochu přiblížíte vysněné váze a ono to pak bude lepší. :-)

Joshua


1/5/12

1. května 2012 v 21:13 | Joshua |  Diary
Úterý

snídaně: nic
svačina: nic
oběd: nic
svačina: nic
večeře: těstoviny se sýrovou omáčkou

pití: voda, Cčko
pohyb: chůze

Unáhlené závěry

1. května 2012 v 21:12 | Joshua |  Prázdnota
Ano to je moje. Při pohledu na předchozí článek jen nechápavě kroutím hlavou a opakuju si, že už nikdy nepiju. Hláška těžkého notorika, že. Tak abych shrnula, co se vlastně stalo. Opili jsme se, objímali jsme se a tak.. - všechno bylo moc fajn. A pak přišla krize v podobě výčitek a obav, že jsme to tím vechno zkazili - v mojí hlavě. Ve finále jsem si i zabulela a nechala se konejšit na zastávce. Zkrátka hrůza.

V pátek se jede na závody. Kamarád to mě v kuse hučí, že bere litry pití a že budu pít a vubec ho nezajímá, že se pak chovám jako hovado. No - nebudu. Svoje jsem si vypila včera. :-D

S ním je to ok. Dneska jsme si to vyřikali a dospěli k závěru, že co se stalo, stalo se (a vždyť se toho vlastně nestalo tolik) a že už nebudem příště tolik pít. :-D Jsem za to ráda.. zachoval se jako gentleman - ty kraviny, co jsem vypustila z pusy nekomentuju..

No - bohužel ani tu zmínku o jídle jsem nedodržela a večer si udělala těstoviny. Přeci jen ten alkohol napáchal docela paseku a nesníst nic, ještě teď ležim s kocovinou.

Takže opět musím říct - nic není tak černé, jak se zdá. Tak to je, bylo a bude. A kdo to vidí jinak, má jen chvilkové zatmění mysli. :-)))

Konečná

1. května 2012 v 6:06 | Joshua |  Prázdnota
Ahojte holky.. zaprvé se Vám chci hrozně moc omluvit, že nestíhám obíhat Vaše blogy.. stydím se za to a v tuhle chvíli mám ještě něco upito, takže si netroufám psát objektivní komentáře..


Ale..


abych to shrnula..

Končím s jídlem...

Končím s jídlem, dokud na váze neuvidím 50 kilo....

a potom 45..



Nechci se rozepisovat proč.. prostě... dnešek se nevyved...


zkazila jsem to... všechno co jsem mohla, jsem zkazila.... hodně moc....


hubnutí.... hubnutí je momentálně jediná věc, která mě pohání kupředu, abych s tim všim nesekla.... se všim... jsem taková kráva neschopná... když už to vypadá, že všechno bude fajn... tak já to poseru... na celý čáře.....

Držte se.... až se nějak vzchopím, oběhnu Vás... a ještě jednou se omlouvám.....


Btw takový krásný datum.... máj...