Music, tea & cigarettes

26. ledna 2012 v 18:07 | Joshua |  Prázdnota
No.. jdu se zase trochu vykecat. :-D Ohledně hubnutí jsem se vypsala v předchozím článku. Cítím se zase jako za "starých časů" a to mi dodává energii. Váha ráno ukázala 61,4 - teď už mi těch 58 ze sna ani nepřipadá tak nereálých. ^^ A pak 55, 50.. jednou třeba 45. ^^ Dokážu to. Teď už jsem si jistá. Nedělám to kvůli někomu, dělám to především kvůli sobě. A sama sebe už nezklamu. Tenhle sobecký pohled na věc se mi líbí. A je asi nejlepší. Řeknete si "zhubnu kvůli klukovi". Vždyť už ta samotná věta nedává smysl. Je sice pravděpodobnost, že pro něj "hubenější" budete akraktivnější. Ale co když ne? Pak to celý krachne, začne přežírání, sebelítost a je to v ....

Takhle už ne.




Včera jsme byli s kamarádem hrál kulečník. Jednou jsem vyhrála! :-D Jednou ze tří her no dobře. Ale i tak - docela mi to šlo. :-) V hospodě se na mě dívali divně, když jsem si místo obvyklé dvojky bílého vína objednala zelený čaj a potom sodovku. :-D Ale.. lichotilo mi to, hehe.

Dnešek trávim doma - akorát jsem chvilku byla na zahradě se psem a půl hoďky se trápila na rotopedu. Akorát dávali HIMYM - v originále, což mě velice potěšilo. Českej dabing je odpad. Normálně na televizi nekoukám, ale když jdu "jezdit", přeci jenom je to lepší, než civět na vypnutou obrazovku. :-D

Teď mám v plánu udělat si ještě jeden čajíček, pustit si audioknížku Jmenuji se Alice (ze stejné edice od Ivony Březinové, jako vyšla například knížka "Jmenuji se Martina.. a jsem bulimička." - doporučuji přečíst/poslechnout) a pomalu jít spát, abych se připravila pomalu na sobotu. vstáváme v 6 a jedem na závody - já opět v pozici kameramana a zároveň "doprovodu" - kamarádka se dala dohromady s Bobanem (kterej jezdí jako mitfára s mladšim bráchou), tak aby tam během eRZet nemrzla sama. :-D

Celkem se těším. :-) I když zase uvidim jeho - nějak to "přetrpim". :-))) Ve středu cestou do školy se mnou jel v autobuse. Skrčila jsem se jak to šlo a asi si mě ani nevšiml - doufám. Seděl uplně za řidičem a já úplně vzadu. Bylo to na jednu stranu komický. Vystoupil na konečný se mnou a zapad někam do krámu. Nedočkavě jsem stepovala na nástupišti a čekala na další spoj do Prahy. Uf. Vim - moc to prožívám. Ale když jsem měsíc neviděla.. zkrátka to byl trochu šok. Ale to už je pryč. On je pryč. Z mojí hlavy. Teď ještě ten "zbytek".



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama