Opět nějaký ty rady :-)

8. ledna 2014 v 17:19 | J |  Diary
Ahoj holky, tak tu máme další rok, doufám, že o poznání úspěšnější, než ten loňskej a napadlo mě sem hodit pár tipů, na které jsem dneska narazila ma jinak naprosto příšerném webu extra.cz. :D

1. Obstarejte si dobrou lahev na vodu
Chce to nějakou, která se vám bude líbit, bude se vám dobře nosit a budete ji mít rádi. To abyste z ní rádi pili a dodržovali pitný režim.
2. Pokud se vám nechce držet dietu, dodržujte jen jedno pravidlo
A to jedno pravidlo zní: Nejíst průmyslově vyráběné potraviny.
3. Zaveďte pravidlo dvou soust
Pokud opravdu strašně toužíte po něčem nezdravém, vybavte si pravidlo dvou soust. Ukousněte si jedno sousto onoho nezdravého pokrmu, vypijte sklenici vody a dejte si druhé sousto. Opět se napijte vody.
4. Udělejte denně deset dřepů a deset kliků
Číslo můžete zvedat. Rozhodně vám to neuškodí.
5. Pijte černou kávu
Neslaďte si kávu a nelijte do ní mléko. Neochucená černá káva vám po ránu skvěle nastartuje zažívání.
6. Zelenina
Zařiďte si to tak, aby polovinu každého jídla, co jíte, tvořila zelenina. Tu snězte vždy jako první.
7. Začněte se sprchovat studenou vodou
Studená sprcha má prokazatelně příznivé účinky na lidský organismus. Zvykněte si na ni po ránu a budete o mnoho čilejší než dřív.

Ještě bych sem zařadila zelený čaj, jelikož ten je na hubnutí jak dělanej a navíc zahání hlad. :-)
 

1/8/2013 - KONEC

1. srpna 2013 v 17:00 | J |  Diary
A stačilo.



Tropy

16. června 2013 v 19:01 | Joshua |  Prázdnota
Tak moc jsem se na léto těšila.. snad jsem skutečně věřila, že dokážu zhubnout.. a teď? Venku třicítky a já zalezlá doma, přemýšleujíc, co si vezmu zejtra na sebe, aniž bych se neupekla a zároveň nepohoršovala okolí.. dilema. Ani do jedněch kraťas z loňského roku se nenarvu.. na tílko by můj obvod paže nesměl překročit průměr menšího hrocha.. a nejhorší je, že nemam ani boty..

Asi rozstříhám nějaký starý rifle..

Přijímám sponzorské dary. ^^


Hawk.

 


Me-eh aka optimistický článek

1. června 2013 v 9:16 | J |  Prázdnota
Holčiny, z toho počasí venku by sice jeden blinkal, ale musím se s Vámi podělit o dobrou náladu. ^__^ Popravdě ani netuším, kde se vzala. :D Jen sedím, civím do monitoru a usmívám se jako idiot. Hmotnost je stále nechutně vysoká - pracuju na tom, ale to je skok sem, skok tam - s váhou asi nikdy nebudem kamarádi. Navíc mam pocit, že si váží jak chce a tak rozdíl poznám akorát podle oblečení. A myslím, že s tím "hubnutím do plavek" nemusím spěchat. *laxní pohled z okna*

Když už tu byl nějakej obsáhlejší článek, většinou se v něm skrývaly návaly stížností, pesimismu a celkové nespokojenosti se světem okolo. Ale proč? Člověk si tyhle stavy dělá sám. Opravdu. Stačí vypnout, ponořit se do vlastních myšlenek, vytěsnit ty "nevyhovující" a radovat se z maličkostí. Třeba dneska jsem na procházce potkala 5 šneků. ^^ U toho posledního mi to nedalo a chvíli jsem pozorovala jeho pomalou "chůzi" na druhý konec cesty. Ano. Opravdu. Několik minut jsem sledovala šneka. Žádná pointa se nekoná, nejspíš mi už kompletně přeplo v bedýnce - ale aj lajk it. :)

Miluju rozhovory s "nima" (a ne, už není řeč o hlemýždích :D). Můžete řešit naprostou banálnost, ale konverzace nevázne, pozitivní atmosféra roste - je to fajn, fajnový. :)

Uznávám, že to trochu postrádá hlavu a patu. Nevadí. :D

Těším se na večír. Jedinou starost mi dělá rozdováděnej žaludek, kterej ne a ne pochopit, že jídlo do něj putuje z důvodu přežití, nikoliv jeho vlastního požitku. Krušné časy.. :D Ale bude líp - bude líp, protože to cejtim. ^^ Jo a naučila jsem se hrát Poker. ^^


Toxic Hope

16. května 2013 v 6:21 |  Prázdnota
Blind dream, blue crocodile and thousand of little fat thoughts.


Žijem jenom jednou nebo ne?

První jarní den

20. března 2013 v 23:55 | J |  Diary
Ahoj, ahoj. :-)

Konečně se venku začíná dělat hezky (hurá). Nemůžu se dočkat, až vytáhnu kolo a brusle a pojedu si pořádně zařádit. :-) Od pondělka se mi celkem daří. Jídelníčky se mi psát nechce, spíš budu postupně psát pokroky jak ohledně váhy, tak podle oblečení (někam se mi ztratil metr). Ale tentokrát na to chci jít pomalu - opravdu pomalu. Nečekám zázraky po týdnu. A ani to po tom týdnu nehodlám pokazit. Mám staženou 3. řadu Heroes, tak mizim koukat. A Vám přeju hodně úspěchů a pevný nervy. :-)


Midnight thoughts

18. března 2013 v 1:42 | J |  Prázdnota
Nějak nemůžu spát. Můj rozežranej žaludek se už od 9ti dožaduje něčeho k snědku. Marně. Tentokrát se nenechám zviklat, tentokrát ne. Ještě, že mam dostatek cigaret..

Hodim sem nějakej ten klip, dlouho tu nic nebylo až na moje rozpolcený výlevy. Kdo viděl/má rád Heroes, nechť se pokochá. Sylar aka Zachary Quinto je ten nejlepší záporák ever. A přitom je to takovej ňuňan. ^^


Y. 2013

17. března 2013 v 23:08 | J |  Prázdnota
Ahoj, nějak nevím, jak začít.. jsou to 3 měsíce od poslední aktivity. Vzdala jsem to.. jsem slabá.. Od nového roku se nechutně přežírám a taky se to na mě nehezky podepsalo.. A uvědomila jsem si jednu věc. Asi až moc mi záleží na tom, co si o mě ostatní myslí.. když jsem hubla, nebylo to zrcadlo, které mi vykouzlilo úsměv na tváři. Byli to "oni". Lidé v mém okolí, přátelé.. všimli si a pochválili, že mi to sluší..

Musím se vám k něčemu přiznat.. myslím, že pro ten menší okruh známých, co tenhle blog znají, to žádné překvapení nebude.. a přitom to byl vlastně kámen úrazu. Ze začátku jsem hubla poctivě - skoro nic jsem nejedla, snažila se rozptýlit, kdy jen to šlo.. jenže to mi nestačilo - má vůle byla slabá a když už jsem zhřešila, mělo to hrozné následky v podobě výčitek a depresí.. A pak jsem zkusila perník.. Tehdy jsem si říkala, že vlastně nemám co ztratit, v mém okolí to zkusil kde kdo.

A navíc vidina ztracené váhy.. zkrátka jsem do toho tehdy šla. A pak znova a znova. Líbil se mi ten pocit síly, schopnosti, že dokážu cokoliv na světě, najednou jsem sama vyhledávala společnost, kontakt s lidma. Doma mě to nebavilo. I když dojezdy byly občas pěkně krutý, váha skutečně klesala, na jídlo jsem ani nepomyslela, spíš mi bylo špatně ze všech ostatních, co se v kuse futrovali. Ani už nevím, kdy přesně jsem si řekla "dost". Asi po jednom z nejhorších dojezdů, kdy jsem seděla zpocená na posteli, třásla se a zvracela - pěnu. Nebylo co. Hroznej večer, kterej si budu ještě dlouho pamatovat. Párkrát jsem to zkusila i potom, ale nikdy už jsem si nekoupila "do zásoby".

Ve chvíli, kdy se tělo začalo zotavovat, začla logicky i stoupat váha. Zprvu mi to nevadilo a moc jsem to neřešila.. tak mám prázdný střeva, něco váží i to smědený jídlo.. pořád jsem si hledala výmluvy. Najednou jsem nedopla kalhoty na praxi. No co - vytáhla jsem o číslo větší. Ale po čase mi začlo docházet, že opravdu tloustnu. A opravdu rychle.. tak moc se za sebe stydím.. momentálně vážím.. hrozně moc. Váha se sice někdy v únoru zastavila. Ale na jakém čísle.. v posledních dnech ani nemám odvahu na ní vlézt - stačí, když vidim, jak je mi všechno malý.. oblíbené kousky leží na dně skříně a čekají na.. nevim na co. Jaro je tu, takže dost bylo řečí - začnu na sobě makat. Znova. A tentokrát bez "berliček". Dokážu to jako spousta dalších. Jen ještě musím zvolit motivaci - už dávno vim, že pokud to budu dělat jen pro sebe, nezvládnu to.. protože můj zatemnělý mozek je - zvláštní.

Takže zítřkem počínaje. Povolena je voda, kafe, voda, čaj - možná nějaký ten kus ovoce - ať má tělo šok a doplní vitamíny.

Here we go.

Tak jinak

18. prosince 2012 v 3:09 | Joshua |  Prázdnota
Potřebuju se sebrat. Včera mi byl impulsem velice zvláštní sen. On byl sám o sobě dost šílenej, ale co mě zaujalo, byl fakt, že v tom snu jsem byla hubená. Ne _opravdu_ hubená - ale zkrátka.. drobnější. A probudit se pak do tukem obrostlé reality je celkem.. nepříjemný.

Znova jsem začla courat po blozích a různých stránkách o hubnutí, zkoukla jsem pár videí Super Size x Super Skinny (kdo nezná a má hlad, ať si to okamžitě najde na youtube - sledovat ty extrémně vypasený lidi, jak se cpou - z toho se jednomu zvedá kufr, to vám povim..) a teď přemejšlim.

Zaujala mě jedna stránka. Je to anglicky, ale to si myslím většině z vás nebude dělat problém přečíst. Mrkla jsem na pár bodů - ne že by to nebylo přibližně totéž, co ve většině "ANA tipů", ale pár zajímavejch rad se tam určitě najde.

Web zde.

Ale zase je to všechno o pevný vůli, motivaci a plánu. To se mi to kecá, když jsem dneska spořádala 3 chlebíčky, pár kostiček Vexta a pak ještě těstoviny s omáčkou (bleh). Asi proto i píšu ten článek - stydím se. A nejen za dnešek. Stydím se stýkat s lidma, které jsem dlouho neviděla.. nechci vidět jejich výrazy typu "tyjo ta přibrala". Možná je to přehnaný. Ostatní to tak asi neberou. Ale v mém mozečku už dlouho bliká kontrolka a já nevím, jak s tím naložit..

Další problém jsou Vánoce. Těším se na štědrovečerní večeři, ne že ne. Ale zároveň z ní mám panickou hrůzu.. Když na sobě teď začnu pracovat, co když to právě 24/12 celý totálně zkazim a ztratím sílu na to jít dál..? Nemůžu se tomu vyhnout. Ani nechci. Když už ne celej večer, aspoň na večeři budu s našima. A rejpat se v jídle asi nebude příliš.. vhodný.

No co, nebudu se jak pakoň vážit každej druhej den a ono se to třeba ztratí, že?

To jsou zase kecy, kecy.. :-D

No nic, měla bych jít spát.. jsou 3 ráno a za 2 hodiny vstávám, lepší to bejt nemůže. Tak jestli sem ještě někdo chodí, ocením případný komentář, či radu a zkušenost, jak se vypořádáváte se svátkama vy. :-)

Vaše opět(alesnadnenavždy) tlustá Joshua. *


Jak jsem zhubla 10 kilo

27. listopadu 2012 v 14:45 | Joshua |  Prázdnota
No ano - bylo to krásných pár týdnů, kdy jsem se konečně cítila sama se sebou celkem spokojená. Ale pak přišel zvrat. Nějak mě přestalo všechno bavit, začla bejt zima, že ani ven se mi nechtělo a vrátila jsem se ke své vášni jméne marihuana. Každý už asi tuší, co násleovalo. Neukojitelný huli-hlad byl na denním pořádku. Dokázala jsem toho na posezení spořádat tolik, co dříve za celý týden. Hnus. Až po několika dnech jsem si všimla, že se mi oblečení začíná jaksi.. zcvrkávat. Nejdřív to byla košile. No co, tak ji hold budu nosit rozepnutou. Potom kalhoty na praxi. Boží trička z geekshopu můžu nosit maximálně doma.. a tak si říkám: DOST. Pořád se uklidňovat větou, že až se trochu oteplí, začnu na době zase makat, a přitom pomalu pořád kynout - to dál nejde.

Nebudu psát jídelníčky, byla by to ztráta času. Už teď na sobě cítím prvotní šok, když jsem od rána nic nejedla. Organismus bojuje, doprošuje se jídla, ale já vyhraju. Porazím ho, jako už jednou.

To jen tak, abyste věděli, že ještě žiju. A nevzdávám se!